absolute concedere
أطلقaṭlaqa (+ li + an)
v. ṭlq – to give s.o. permission to do s.th.-
Thab. Fig. GC §37, Bjö. 12, 1: Quod si absolute concedatur nobis, ut afferamus probationem ad id quod Ptholomeus voluit probare de hac figura
Lorch 62, 121: فأما إن أطلق لنا أن نأتى ببرهان لما أراد بطلميوس أن يبرهنه من هذا الشكل
- 1 s.v. aqrafa Thab. Fig. GC